Bavorsko - Historie Mnichova | Bavorsko - Historie Mnichova
Kolem roku 1200 př. n. l. se zde usazují Ilyrové. Od 5. století př. n. l. sem přicházejí Keltové. Kolem roku 15 n. l. Římané připojili území Bavorska k provincii Raetia. Kolem roku 500 do oblasti přišly kmeny Bujawarů čili Bavorů. V roce 746 byl založen benediktinský klášter u jezera Tegern (poblíž Bad Tölz). Benediktini si pak vybudovali jakýsi pobočný klášter na břehu řeky Isar. V době, kdy středověká města jako Norimberk, Augsburg a Řezno jen vzkvétala, bylo dnešní hlavní město Bavorska pouhou malou osadou s několika sedláky a benediktinskými mnichy. V 8. století se tomuto místu říkalo prostě Ze den Munichen, což ve spisovné němčině znamená Zu den Mönchen (tedy „U mnichů“). Díky tomu je dodnes v městském znaku postava dítěte v mnišském hábitu (tzv. Münchner Kindl). Osada na řece Isaru upoutala v roce 1156 pozornost Jindřicha Lva, vévody saského a bavorského a bratrance německého císaře Fridricha Barbarossy. Jindřich se snažil najít vhodné místo pro výběr mýta za dopravu soli z nedalekého Salzburgu. Mýtné do té doby vybíral mocný biskup z Freisingu (nedaleko odtud na sever) v místě, kde stál most přes řeku Oberföhring. Vévoda Jindřich most spálil a na ostrohu na řece Isaru postavil společně s celnicí, tržištěm a mincovnou most nový. Biskup Otto z Freisingu byl strýcem Fridricha Barbarossy a proto vznesl před císařem protest. Císař se nakonec rozhodl ponechat Mnichov v rukou vévody Jindřicha, ale přikázal mu jednu třetinu výnosů ze cla odvádět do freisinské diecéze. Tyto poplatky byly odváděny až do roku 1852. Den, kdy císař vynesl své rozhodnutí (14. červen 1158), se dodnes považuje za datum založení Mnichova. Mnichov dosáhl díky obchodu se solí prosperity a osada se rychle rozrostla na město. Přišel ale rok 1180 – tehdy odmítl Jindřich Lev poskytnout císaři vojenskou pomoc při jeho výpravách do zahraničí. Fridrich Barbarossa mu za to vyhrožoval srovnáním Mnichova se zemí. Biskup Otto se však za Mnichov přimluvil, neboť mu z města plynuly vysoké poplatky za solné mýto. Mnichov byl ušetřen, ale vévoda Jindřich byl roku zbaven titulu i území v jižním Německu. V témže roce, tedy 1180, císař Fridrich Barbarossa udělil vévodský titul a vlastní Bavorsko Ottovi z Wittelsbachu. Wittelsbachové pak vládli Bavorsku od té doby až do roku 1918. Od roku 1314 byl vévoda Ludvík IV. Bavor německý král, od roku 1328 také císař, a Mnichov se stal jeho rezidencí. V roce 1468 byl položen základní kámen nynějšího kostela panny Marie „Frauenkirche“, jehož stavba trvala pouze 20 let. Roku 1506 se díky sjednocení země Albrechtem IV. stal Mnichov hlavním městem celého Bavorska. Poté se hodně snížil vliv měsťanů, budoucnost města určovali Wittelsbachové. I když byl Mnichov již roku 1328 císařskou rezidencí, proběhl rozmach císařského velkoměsta až o 450 let později. V roce 1806 se Mnichov stal hlavním městem napoleonského královského Bavorska. Pod vládou krále Ludvíka I. Bavorského se stal Mnichov známým uměleckým městem. Za vlády prince Luitpolda zažil Mnichov obrovský ekonomický a kulturní rozmach. Hrůzné události první světové války znamenaly konec vlády rodu Wittelsbachů v Mnichově. V posledních dnech války, v listopadu 1918, vedl Kurt Eisner pochod dělníků a rolníků ze čtvrti Theresienwiese do středu města. V pivovaru Mathäser Bräuhaus (v Mnichově jsou pivovary tradičními místy politických událostí) byla vyhlášena Bavorská republika. Do královské rezidence vnikli obyvatelé města. Nikoho tam ale už nenašli, protože Ludvík III., poslední král rodu Wittelsbachů, uprchl z paláce automobilem. Adolfa Hitlera přitáhla do Mnichova nejdříve kulturní atmosféra města. Brzy se ale obrátil k hlučnému německému nacionalismu. Hitlerův slavný puč měl být prvním krokem ve snaze o přinucení bavorské státní vlády spolupracovat při nacistickém pochodu na Berlín. Puč však skončil na Odeonsplatz debaklem a Hitler se dostal do vězení. Od roku 1935 se Mnichovu přezdívalo „hlavní město nacistického hnutí“. Tento statut byl jen posílen v červnu 1938, kdy došlo k vyrabování hlaví židovské synagogy. A o pouhých pět měsíců později byla v průběhu tzv. "křišťálové noci“ zničena většina německých židovských podniků a modliteben. V září 1938 se v budově Führerbau uskutečnilo setkání britského premiéra Neville Chamberlaina a francouzského předsedy vlády Edouarda Daladiera, kteří s Hitlerem a Mussolinim podepsali Mnichovskou dohodu o okleštění Československa. Během 2. světové války město utrpělo 71 leteckých náletů, při nichž zahynulo 6 tisíc lidí a zraněno bylo 16 tisíc obyvatel. Nejsilnější bombardování zažil Mnichov v roce 1944, kdy byl silně poškozen kostel Frauenkirche a kostely sv. Petra a sv. Michala, stejně jako značná část královské rezidence a Staré pinakotéky. Tzv. Hnědý dům byl také zničen, ale je ironií osudu, že většina ostatních budov nějak spojených s Hitlerem zůstala nedotčena. Ihned po 2. světové válce byl v americké okupační zóně znovu proklamován Svobodný stát Bavorsko, který roku 1946 přijal novou ústavu a v září roku 1949 se stal jednou ze zemí Spolkové republiky Německo.
