Bavorsko - zámek Neuschwanstein | Bavorsko - zámek Neuschwanstein
Pozdější bavorský král Ludvík II. se narodil 25. srpna 1845 v zámku Nymphenburg v Mnichově jako první dítě korunního prince Maxmiliána a jeho ženy pruské princezny Marie. Říká se, že se dítě narodilo o jeden až dva dny dříve, ale vše se drželo v tajnosti na prosbu jeho dědečka krále Ludvíka I., který se narodil právě 25. srpna. A tak oficiálně měl Ludvík II. uvedeno stejné datum narození jako jeho dědeček, tedy 25. srpna. O tři roky později, roku 1848, se narodil Ludvíkův bratr princ Otto. V roce 1871 ale Otto onemocněl psychickou chorobou a byl „hospitalizován“ na zámku Fürstenried poblíž Mnichova a to až do své smrti v roce 1916. Ludvík II. byl krátce po svém narození převezen na zámek Hohenschwangau, kde strávil většinu svého dětství a mládí. Ludvík II. dorostl nakonec do výšky 192 cm a na svou dobu byl hodně vysoký. Byl to velmi hezký mladý muž, který v lidech zanechával hluboký dojem - zejména pochopitelně působil na ženy. Po třicítce ale začal Ludvík tloustnout a tloustnout. Příčinou nebylo gurmánství, ale panická hrůza ze zubaře. Měl velmi špatné zuby a málokdy je používal. Na konci života už mu zůstalo jen několik málo zdravých zubů a Ludvík se živil měkkou značně kalorickou stravou, zejména nejrůznějšími kašemi a pudinkem. Ludvík II. nastoupil na trůn jako 18 letý mladík. V r. 1870, když vypukla prusko-francouzská válka, Ludvík II. rozhodně nechtěl táhnout společně s Prusy do Francie, která byla odvěkým spojencem Bavorska. Ludvík II. byl ale před rokem 1870 neskutečně zadlužen. Jenže krátce před prusko-francouzskou válkou zaplatil kancléř Otto von Bismarc všechny Ludvíkovy dluhy a Bavorsko tedy muselo do Francie táhnout. A navíc pak o rok později musel Ludvík II. přihlížet tomu, jak Bismarc provolal v Zrcadlovém sále zámku Versailles pruského krále a Ludvíkova bratrance, ovšem ne příliš milovaného, Viléma I. celoněmeckým císařem. V té době ale už Ludvík II. trpěl často nespavostí, hodně cestoval a ještě více pil, prý až 10 lahví šampaňského vína denně. V posledních letech svého života se Ludvík II. zabýval už jen plány na stavby dalších hradů a zámků. Někdy v roce 1886 vydal Ludvík II. svému ministrovi financí příkaz prodat Bavorské království a koupit někde v tropických krajinách novou zemi. No a to už bylo na bavorskou vládu příliš. Ministři se sešli a jednohlasně provolali krále nesvéprávným. 10. června 1886 byl Ludvík II. zbaven trůnu. Byl zatčen a ze svého zámku Neuschwanstein byl eskortován do malého zámečku Berg u Starnberského jezera. O dva dny později, 12. června, se Ludvík II. vydal se svým osobním lékařem von Guddenem, na procházku k jezeru. Když se ale do večeře nevrátili, služebnictvo a policie se je vydala hledat. Našli oba mrtvé, nejdříve von Guddena a později také krále. Ani jednoho se již nepodařilo zachránit. Dodnes se neví, jak vlastně král Ludvík II. zemřel, zda zvolil dobrovolně smrt v jezeře utopením nebo zda byl odpraven násilím.
Vysoko nad třpytivou modrozelenou hladinou Forggensee a rozlehlou Füssenskou planinou střežily horu Jugend zřícenina strážní věže a rozpadající se opevnění starého hradu Vorderhohenschwangau. Ze zámku Hohenschwangau v údolí pod ním sem Ludvík jako chlapec často chodil na výlety.
Zámek Neuschwanstein nechal Ludvík II. postavit na vrcholu skály v letech 1869 - 1886. Stojí v krásné alpské krajině nedaleko soutěsky Pöllat. Zámek byl navržen Eduardem Riedelem, malířem Christianem Jankem a architektem Georgem Dollmannem. Pětipodlažní zámek je postaven v romantickém stylu a jako model používá hrad Wartburg a je zde mnoho scén z Wagnerových oper. Lohengrin, Tannhäuser a Parsifal jsou nejčastějšími motivy na stěnách místností zámku. Celý zámek byl pro něj jevištěm, kde mohl sehrávat své sny.
Většinu přízemí a prvního patra paláce v Neuschwansteinu zabíraly pracovní prostory a pokoje pro služebnictvo. Vstupní sál do královských apartmánů je vyzdoben scénami ze Siegfriedovy ságy. Mramorový oblouk vede do trůnního sálu. Trůnní sál je navržen v byzantském stylu a inspiroval se kostelem Hagia Sofia v Istanbulu. Sál je dvoupodlažní se sérií pilířů z imitace porfyru a byl dokončen v roce úmrtí Ludvíka II., v roce 1886. K trůnu se vystupuje po schodišti z carrarského mramoru. Ludvík schválil návrh na rozměrný trůn z čistého zlata, stříbra a slonoviny s pozlaceným baldachýnem a čtyřmi anděly držícími heraldické symboly Bavorska a dynastie Wittelsbachů, ale jeho zhotovení se již nedožil. Vyvýšenou část lemují obrazy 12 apoštolů a vzadu jsou zlatí lvi, symbol Bavorska. Mozaiková podlaha zobrazuje zvířata a rostliny. Lustr v byzantském stylu nese 96 svící.
Jídelna má dekorace z vyřezávaného dubu. Na malbách jsou zobrazeni minesengři a scény z hradu Wartburg v roce 1207. Nad pravými dveřmi je obraz Wolframa von Eschenbach, autora Parsifala a Lohengrina. Nad dveřmi pro služebnictvo je obraz Gottfrieda von Strassburg, autora milostného dramatu Tristan a Isolda.
Ložnice je vyzdobena v novogotickém stylu. Na řezbářských pracích se pracovalo 4,5 roku. Královská postel je nejbohatěji vyzdobena. Malby na zdech představují motivy z Tristana a Isoldy. Kaple přiléhá k ložnici a je zasvěcena patronu králů - Ludvíku IX. Francouzskému - Svatému. Bohatě vyřezávaná výzdoba a malby na hlavním oltáři představují výjevy ze života sv. Ludvíka. Vedle své ložnice si dal Ludvík zbudovat kuriozitu – umělou jeskyni se sádrovými stalaktity, tryskající fontánou a mechanickým měsícem. Když zde pobýval, nechal se zalévat červeným, modrým a žlutým světlem ze skrytých reflektorů. Za druhými dveřmi se skrývalo další překvapení – visutá zimní zahrada s výhledem na füssenskou planinu, plná palem a pomerančovníků v květináčích. Vzduchem volně poletovali kolibříci. Šatna obsahuje majolikovou výbavu. Je zde i králův malý box na šperky. Obývací pokoj je věnován Lohengrinovi - sáze, která byla pro Ludvíka II. nejvýznamnější. Studovna je v gotickém stylu a představuje historii hradu Wartburg. Malby na zdech představují výjevy z Tannhäusera.
Pěvecký sál je ve 4. patře a opět kopíruje jemu odpovídající salón v hradu Wartburg. Zdi zdobí výjevy ze středověké ságy Parsifal.
